Tip na výlet: Na pomezí tří krajů

Těsně za hranicí Kraje Vysočina (50 km JZ od Třebíče) se nachází obec Lubnice. Po cestě nejde zabloudit, u Želatavy najedete na říčku Želetavku a pojedete po proudu až do Lubnice. Právě Želetavka určuje ráz zdejší krajiny. Jejím dílem jsou hluboká údolí lemovaná skalními věžemi, rozlehlé louky podél toku nebo prudká úbočí. V okolí Lubnice se z poměrně jasně jižně orientované dívčiny stává neklidná mladice, která se klikatí a stačí k západu. Těsně před vesnicí Lubnice vytvořila nivu a na ni navazující stráň. A na tu vás právě zveme.


Jedná se o suchý jižně orientovaný svah, který je zrovna letos extrémně suchý, nebýt křovin zelená barva by chyběla úplně. Na druhou stranu je krásně vidět reliéf terénu (zvlněná údolíčka, propadliny, nižší rostliny), má to i tak své kouzlo.


Nám učarovalo hned při vstupu na lokalitu množství motýlů. Přijeli jsme kolem deváté ráno a první motýlí směna byla v plném proudu. K nejpilnějším pracantům patřili okáči bojínkoví a okáči prosíčkoví v doprovodu čerstvě vylíhnutých krasavců okáčů voňavkových. Zajímavé bylo, že se lehce poflakovaly okáči luční, které jsme v práci zastihli až asi o hodinu později u lesa. Když jsme se rozkoukali v tom ranním mumraji, všimli jsme si, že nelítají žádní modrásci. Ranní úderníky ještě doplňovali soumračníci čárečkovaní, občas přiletěl perleovec nejmenší a velký.


Další motýlí kouzlo nám předvedl les. Kombinace okraje lesa a Želetavky (tedy stínu a vody) přičarovala další poletušky: perleovce stříbropáska, bělopáska dvouřadého (Největší objev, který se nám vysmíval tím, že se nenechal chytit do síky.), batolce červeného, babočky kopřivové, síkované, bílé C, paví oko, admirála. Dalším velkým objevem u lesa byl ostruháček trnkový. Ostruháček rád pracuje na křoví ve velkém teple obvykle s kumpány otakárky ovocnými, jenže ti byli nejspíš na dovolené, a tak to táhli sice ve dvou ostruháčcích ale sami.


Celí vykoukaní a upracovaní z té létavé bandy jsme si odskočili z luk do lesa ke skalní věži pro poklad. Pěkná multikeš s opravdovým pokladem na závěr doplnila sbírku výletních pokladů. Doporučujeme.


Blížilo se poledne a bylo na čase vracet se zpět. Že bývá cesta zpátky stejnou cestou nudná? Na Lubnických stráních ani náhodou. Cestou tam jsme našli pár vřetenušek. No a cestou zpátky? Odpočívaly na chrpách čekáncích a čekaly až si jich všimneme a my si všímali a málem si oči vykoukali. Totiž co vřetenuška, to jiný druh. Začaly se nám opakovat až ke konci strání u silnice! Našli jsme vřetenušku štírovníkovou, obecnou, kozincovou, komonicovou, čičorkovou, pětitečnou, mateřídouškovou/přehlíženou. 7 druhů na jedné lokalitě během jedné procházky a to nejsou všechny, co tam žijí!


Po obědě nastoupila odpolední směna. Vyletěli modrásci jehlicoví a letní motýli okáči ovsoví. Okáči ovsoví berou šichty na zanedbanějších stepích, kde je vysoká tráva. Je zajímavé, že je práce netáhne na západ, jejich pracoviště začíná u Lubnice a míří na východ.


Dohled nad drobotinou provádí z bodláků stehlíci obecní, z větví křoví uhýci obecní, strnadi luční i obecní. Skryté donašeče je třeba hledat mezi pěnicemi. Ze stromu do práce popohání strakapoudi prostřední a úplně z oblak podávají zprávu poštolky obecné a včelojedi lesní. Uf, kdo by se pod takovým dozorem nesnažil?!


Dalším pořádným pokladem schovaným pod kamenem byl střevlík Pterostichus melas, který žije jen na několika místech v České republice (Bílé Karpaty, Jemnice, v Českém středohoří). Dřív nejspíš žil na suchých pastvinách v pahorkatinách, v posledních letech vymírá. Je to nelétavý brouk, ani moc turista není, tak se nemůže šířit jinam. Jsme rádi, že se mu na Lubnických stráních pořád líbí a bydlí tam.


Výlet v kilometrech patří k dětským porcím (2,3 km), počtem krásných tovaryšů by uspokojil nejnáročnější obdivovatele přírody. Komu by trasa nestačila, může projít vesnicí a za Želetavkou prozkoumat Suché skály, které nabízí zase jiný obraz krajiny a pěkné výhledy.

Vyrobilo Vergilio
tel. 564 034 582, 721 321 281